V pradávné době lidské tělo nebylo ještě uzavřeno na všech stranách zevní kůží, takže z něho a do něho proudily ze všech stran proudy látek. Člověk neměl samostatný život, ale žil životem svého okolí. V průběhu jeho vývoje se postupně vyčleňoval jako samostatná bytost ze svého okolí díky vzduchu, Duchu a procesu dýchání. Na postupném procesu uvolňování z duchovních světů se podílely také vyšší duševní světy, které přetvářely podobu tehdejšího lidského těla. Dnešní ruce a nohy byly tehdy stejně utvořenými pohybovými ústroji. Tedy, člověk neměl dříve svou vzpřímenou chůzi. Jeho přední pohybové ústroji se postupně přetvářelo v pracovní orgány. Vzpřímená chůze mu pomáhala přemáhat svou nižší přirozenost a tak svůj pohled mohl obracet k nebeským duchovním světům. Tehdy ještě s vyššími světy byl natolik propojený, že nevnímal čas. Postupně se do něj začleňovalo i ústroji mluvy a nakonec i myšlení a tím i individualizace a úplné oddělení.
Největší orgán, který nás od světa odděluje je právě naše kůže, skrz kterou se opět dokonale můžeme spojit znovu s celým vesmírem a se sebou. Všechny své přirozené schopnosti, které tehdejší člověk měl, dnes pracně vydobývá zpět. Začíná vnímat čas ve dvou rovinách. Jako čas chronologický (objektivní) a čas kairos (subjektivní, lat. Caerus).
Chronologický čas je člověk schopen vnímat díky přírodním jevům. Tento je obvykle vyjadřován kvantitativně a přesto, subjektivní prožívání času pocitově dává každé hodině jinou délku.
Kvantitativní měření chronologického času závisí na pohybech planet. Je možné ho vnímat i kvalitativně jako „správný (pravý) čas k“, př. „na něco ještě není čas“ či „udělat něco ve správný čas. V dnešní době, ve které lidstvo dospělo k „bodu zlomu“ v chápání celku a své oddělenosti od celku, vnímání času jako pouze chronologického a měřitelného se pomalu ale jistě přesouvá k vnímání času kairos, kterému dnes už většina rozumí. I dnes používáme prastaré časové jednotky. Jen, že..naše vnímání se posouvá k vnímání, které nám bylo kdysi přirozené. Kvalita pondělku nemůže být stejná jako kvalita pátku!
Podle gregoriánského kalendáře týden má sedm dní a není ho možné zařadit do žádného astronomického intervalu spojeným se Sluncem. Před objevy zákonitosti planetárních pohybů, měsíční fáze byly posvátnou mírou času.
Ve 4. století týden byl přijat římskou říši vlivem křesťanství. Pro židovský národ, časové vnímání podle měsíce mělo jediný význam. Křesťanská tradice na židovský týden navázala s jedním podstatným rozdílem, sedmý den odpočinku ze soboty (šabat), přesunula na neděli.
Ve slovanských jazycích souvisí názvy dnů v týdnu s pořadím či pracovní činností. Tradici zasvěcení planetám zachovali Římané a tuto lze vnímat v různých jazycích.
Neděle - dies Solis (dies - den) Slunce, pondělí - dies Lunae Měsíci, úterý-dies Martis Marsu, středa - dies Mercurii Merkuru, čtvrtek dies Jovis - Jupiteru, pátek- dies Veneris Venuši a sobota - dies Saturi Saturnu.
Názvy dnů v češtině:
pondělí následuje po neděli
úterý z ruské číslovky druhý (původně z vterý), tedy druhý den týdne
středa střed týdne, pravděpodobně z němčiny, kde týden začíná nedělí (der Mittwoch – střed týdne)
čtvrtek čtvrtý den
pátek pátý den
sobota z židovského šabat
neděle den nic nedělání, nedělá se
Kvalitativní vyjádření cyklického času (dny v týdnu):
Neděle/Slunce
ohnivé, mužské, expanzivní, dává základní životní energii, vládne znamení LVA
*Vyzařuji ze svého středu a mé hranice jsou jasně nastavené*
Energeticky a kvalitativně neděle je dnem Slunce (oheň) a je začátkem týdne. Slunce se značí centrálním bodem (středem) v kruhu. Jeho středem je nesmrtelný duch, a kruh je jeho hmotní rovinou, tj. vymezení konkrétním fyzickým tělem a časoprostorem. Jinými slovy duch v těle. Tento den se máme věnovat převážně samy sobě. Nálada a práce na sobě tento den se odráží na průběh celého týdne.
Pondělí/Luna
vodní, ženská, citová, labilní, ochraňuje, vyživuje, vládne znamení RAKA
*Uvolňuji se a nechávám se vést a chránit svou intuici hlasem duše*
Zatímco Slunce je naše vědomí a racio (vnitřní muž, myšlení), Luna (Měsíc) je naše podvědomí a iracionálno (vnitřní žena, emoce, voda). V pondělí bychom měly procítit nápady, které k nám přišly v neděli, strávit ho v pasivitě, tvůrčí činností nebo někde u vody.
Úterý/Mars
ohnivý, mužský, agresivní, bojovný (kov, železo, oheň), vládne BERANU, kdysi i ŠTÍRU
*Vyzařuji a uskutečňuji to, co opravdu chci a potřebuji*
Úterý, den Marsu (muž, oheň) je pracovní, ohnivý den, vůle, která má být v souladu s Vůli Stvořitele. Uskutečňujeme to, čím jsme byly inspirováni v nedělí a co jsme procitli v pondělí. Jemnou rozlišovací schopnosti poznáme díky dobrému pocitu zdá náš počin byl v souladu. V úterý jsme podporovány vystoupit ze své komfortní zóny a realizovat kroky, do kterých se nám nechtělo.
Středa/Merkur
vzdušný/zemský, neutrální, představuje rozum, komunikaci, vládne BLÍŽENCŮM, PANNĚ
*Mé myšlenky a nápady se spojuji do smysluplného celku*
Středa, den Merkura, bezpohlavní, vzduch. Merkur je posel bohů a často je proto vyobrazen s okřídlenými střevíci. To se mu to cestuje A vám bude taky, když středeční energii využijete správně. Merkur vládne Blížencům, což je znamení velmi živé, komunikativní a akční. Merkurická energie nám pomůže navazovat nové kontakty, vyřídit a vykomunikovat skoro cokoliv, dohodnout nové věci a stihnout dvakrát víc než normálně. Ale nezvykejte si na to, merkurická energie se rychle vyčerpá a pak se můžeme cítit zahlceni a prahnout po klidu.
Čtvrtek/Jupiter
ohnivý, mužský, dávající, rozšiřující, vládne lékařství, ovládá znamení STŘELCE, kdysi i RYBÁM
*Užívám si a s ostatními sdílím své dary a životní zkušenosti*
Čtvrtek (mužský princip, oheň). Jupiter nás učí najít si místo ve světě, odhalit světu naše kvality a využít je ve prospěch světa. Vede nás k vyššímu pochopení, je učitelem i léčitelem, umožňuje překonat vnitřní i vnější omezení a skutečně roztáhnout křídla. Vede nás do dálek,
které nás možná maličko děsí, ale v hloubi duše víme, že je bytostně toužíme navštívit….Cesta na tisíc mil začíná prvním krokem. Každé srdce dokáže být statečné, jen některá potřebují trochu podpořit.
Pátek/Venuše
zemská /vzdušná, ženská, aktivní, přátelská, sexuální, magnetická, vládne BÝKU, VÁHÁM
*Jsem krásná, zdravá, milující a milovaná*
Pátek (ženský princip, pasivní, živel země). Přestože máme Venuši spojenou hlavně s krásou a požitky, zároveň představuje kreativní, tvořivý princip. Radost z tvorby a potěšení ze zhmotňování našich nápadů. Vše, co jsme se naučili, promysleli, naplánovali nám Venuše pomůže stvořit a otisknout do toho naši radost a kus naší duše. Venuše ale umí být i trochu rozmarná, takže se při pátku rádi bavíme, uvolníme a na chvíli zapomeneme na těžkosti života (on nám je připomene Saturn v sobotu). Pátek není dnem velkých činů, gest a rozhodnutí. Je to den čiré radosti a oslava života. Protože bez lásky a radosti by byly všechny činy zbytečné, gesta prázdná a rozhodnutí špatná.
Sobota/Saturn
zemský, mužský, omezující, stahující, pomalý, vytrvalý, (olovo), vládne znamení KOZOROHA
*Soustřeďuji se na to, co je pro mě opravdu podstatné a důležité*
Sobota (mužský princip, živel země, Saturn je všechno, jen ne odpočinek. Je to archetyp přísného a náročného učitele, který bystrým okem odhalí všechny naše poklesky, nedodělky, nepořádek zametený pod koberec...Ale ne proto, aby nás plísnil, ale aby nás vedl krůček za krůčkem k mistrovství. Nemilosrdně třídí zrno od plev a ukazuje nám, že všechna práce, kterou jsme vykonali, přijde vniveč, pokud ji neprovedeme skutečně pořádně. Sobota je tak ideálním dnem na úklid všeho druhu, ať už doma, v hlavě nebo v aktivitách. Vymeťme zbytečné a již doslouživší a zaměřme se na to, co je podstatné, co přetrvá a co má skutečnou hodnotu. Dokonalost spočívá v detailech, není tam místo pro odfláknutou práci. Saturn představuje nejen stabilitu a pevnou strukturu, ale také vládne času.